Mesmeron je staré vévodství západního Nemis, hluboce vklíněné do jedné z relativně přístupných částí Aberat. Zatímco pro většinu Říše představují Aberaty hranici známého a bezpečného světa, Mesmeřané se během staletí naučili žít uvnitř jejich údolí, jeskyní, krasových pánví a skalnatých plošin a využívat bohatství, které ostatní národy hledají pouze při nebezpečných výpravách.

Právě tento vztah k horám Mesmeron odlišuje od okolních zemí. Není divokou kolonií jako Bestia ani zemí stojící před horskou hradbou jako Ekarin. Je to stará civilizovaná země vybudovaná v prostředí, kde podle většiny obyvatel Říše civilizace vůbec být nemá.

Mesmeron je známý nerostným bohatstvím, jeskynními sídly, geometrickými tetováními, starými tradicemi, slabším vlivem Církve dvou Sluncí a pověstmi o kultech skrytých hluboko v horách. Dal také jméno jedné z nejobávanějších nemocí Nemis – šméru.

Základní údaje

Země uvnitř hor

Mesmeron neleží jednoduše vedle Aberat. Jeho území zasahuje hluboko do spletité soustavy údolí, krasových pánví, lesnatých svahů, skalnatých plošin a relativně bezpečných horských oblastí.

Samotní Mesmeřané používají výraz Vlídné Aberaty.

Cizinci se tomu zpravidla smějí jen do chvíle, než pochopí, co Mesmeřané slovem „vlídné“ myslí.

Vlídná část Aberat je taková, kde se zkušený člověk může pohybovat po známých stezkách, kde lze založit vesnici a kde většinu let nepřijde nic z podzemí, co by ji během jediné noci vyprázdnilo.

To je podle mesmerských měřítek bezpečí.

Krajina je protkaná jeskynními systémy, propastmi a podzemními řekami. Některé horské cesty se používají stovky let, jiné jsou průchodné pouze několik měsíců v roce. Vyskytují se zde sídla, jejichž značná část leží uvnitř skály, a hornické obce, jejichž obyvatelé se celé týdny nedostanou pod otevřené nebe.

Nejlidnatější části země leží ve velkých kotlinách a širších údolích. Zde se pěstují obilniny, luštěniny a ovoce a na vhodných jižních svazích také víno. Vyšší oblasti živí především kozy, ovce a odolný horský skot.

Skutečné bohatství Mesmeronu však leží pod zemí.

Nerostné bohatství

Mesmeřané těží železo, měď, olovo, stříbro a drahé kameny. Ještě větší cenu však mají látky, které se mimo Aberaty prakticky nevyskytují.

Z hor pocházejí zvláštní krystaly, vzácné minerály reagující s magií, alchymické substance, podzemní houby a části ulovených aberrací. Některé jsou vyváženy přes půl kontinentu.

Celá města mohou existovat díky jediné bohaté žíle.

Některé doly se používají po stovky let a jejich nejhlubší chodby již dávno nejsou pouze lidským dílem. Horníci někdy prorazí stěnu a objeví opracovaný prostor, podzemní cestu nebo komoru, která tam byla dávno před otevřením dolu.

Mesmeřané mají pro takové situace staré pravidlo:

„Pokud chodba pokračuje sama, není tvoje.“

Rozumný důlní mistr ji zazdí.

Méně rozumný se stane bohatým.

Někdy.

Obyvatelstvo

Před Kakofonií žilo v Mesmeronu přibližně 2,5 až 3 miliony obyvatel.

Značné části vévodství jsou téměř neobydlené, takže populace je koncentrována v několika velkých kotlinách, údolích a důlních oblastech. Vesnice bývají menší než v úrodných zemích centrální Říše a mnoho z nich je opevněno alespoň jednoduchou zdí nebo palisádou.

Mesmeřané představují výrazný kulturní a etnický mix. Velká část jejich obyvatelstva pochází z populací, které zde žily již před příchodem Ekarinců a vznikem Říše. Ekarinská a později imperiální kultura se s místními tradicemi promísila, nikdy je však zcela nenahradila.

Mesmeřan může být loajálním poddaným císaře, modlit se v chrámu Kiary a Emnira a současně doma dodržovat zvyk, jehož původ jeho rodina nedokáže vysvětlit.

V Mesmeronu to není rozpor.

Symetrická jména

Jedním z nejsnáze rozpoznatelných znaků mesmerského původu jsou symetrická osobní jména, která se čtou stejně zleva i zprava.

Známými příklady jsou Kasak, Basab, Savas či Natan.

Tradice je po celé Říši natolik známá, že člověk může někdy Mesmeřana poznat podle jména ještě dříve, než jej spatří.

Ne všechny rodiny pravidlo dodržují a v pohraničních či smíšených rodinách se používají také běžná říšská jména. Palindromické jméno však zůstává silným projevem mesmerské identity.

Mohou se objevovat například jména Naran, Talat, Navan, Kerek, Seres, Maram nebo další místní varianty.

Samotní Mesmeřané tradici často spojují s představou návratu: správná cesta se může ohýbat, sestupovat a ztrácet v temnotě, nakonec však přivede člověka tam, odkud vyšel.

Stejná myšlenka se objevuje i v jejich výtvarné kultuře.

Spirálové znaky

Mesmeřana lze často poznat podle šperků a tetování zobrazujících geometrické obrazce.

Nejčastější jsou spirály, spojené kruhy, dvojité linie a tvary vracející se samy do sebe. Objevují se na prstenech, přívěscích, štítech, domech, dveřních překladech i na kůži.

Význam jednotlivých obrazců se liší podle kraje a rodiny. Mohou označovat původ, povolání, důležitou životní událost nebo sloužit jako ochranný znak.

Ve zbytku Říše jsou geometrická tetování často spojována s pověstmi o mesmerském pohanství.

Mesmeřané takové řeči zpravidla odmítají.

To ovšem neznamená, že jsou všechny pověsti nepravdivé.

Víra a staré kulty

Vliv Církve dvou Sluncí je v Mesmeronu tradičně slabší než ve většině starých zemí Říše.

Chrámy Kiary a Emnira stojí ve všech významných městech a mesmerští vévodové po staletí patřili k řádné říšské aristokracii. Pod touto vrstvou však přežívají mnohem starší místní obyčeje.

U některých jeskyní se nechávají obětiny. Do určitých pramenů se lidé po západu Kiary nedívají. Některé horské komunity jednou do roka uzavírají všechny vstupy do podzemí a až následující ráno je znovu otevřou.

Církev proti mesmerským kultům v minulosti vedla řadu inkvizičních zásahů.

Část obvinění byla výsledkem kulturního nepochopení.

Část nikoliv.

V Aberatech skutečně existují skupiny uctívající bytosti z hor, Podsvětí nebo aberrace. U některých kultů není ani jejich členům zcela jasné, co přesně jejich předkové začali uctívat.

Ve zbytku Říše proto existuje staré pravidlo společenské konverzace:

Mesmeřana se neptej, čemu věřila jeho babička.

Šmér

Mesmeron dal jméno jedné z nejobávanějších nemocí Nemis.

Mezmer, jinde označovaný také jako Zmér, Smér, Šmér či Šmír, je parazitická aberantní infekce. Právě v Mesmeronu se vyskytuje častěji než kdekoliv jinde.

V prvních stadiích ji lze léčit přírodními prostředky a před Kakofonií zejména magií Sluncí. Po překročení určitého stadia je však nemoc prakticky vždy smrtelná.

Z úst a dalších tělních otvorů postiženého se začíná spolu s krví dostávat množství mrštných červovitých organismů, někdy dlouhých až několik desítek centimetrů.

Mesmeron proto vytvořil velmi tvrdou kulturu karantény.

Tělo nemocného se spálí.

Paraziti se spálí.

Lůžko a oblečení se spálí.

Je-li to nutné, spálí se dům.

Ve zbytku Říše bývají tyto praktiky označovány za barbarské.

Mesmeřané naopak považují za barbara každého, kdo by s mrtvým na šmér zacházel jinak.

Otrokáři

Jednou z nejstarších hrůz Aberat jsou bytosti označované jako Otrokáři.

Nejstarší příběhy je popisují jako humanoidy s šedou pokožkou a mléčnýma očima, kteří již před První Solaris přepadali lidská hradiště.

Své oběti nezabíjeli.

Odnášeli je.

Kam, nikdo neví.

Podle legend byli samotní Otrokáři pouze služebníky mnohem mocnějších pánů.

Pro většinu Říše jde o strašidelné postavy z příběhů o nejstarších dějinách člověka.

Pro Mesmeřany nikoliv.

V odlehlejších údolích stále dochází k nevysvětleným únosům a existují rody, jejichž kroniky zaznamenávají stejné příběhy po několik století.

Někteří horští páni udržují malé družiny vycvičené především pro pátrání po zmizelých lidech.

Aberrace

Mesmeřané žijí aberracím blíže než téměř kterýkoliv jiný civilizovaný národ Nemis.

To neznamená, že jsou běžné. Většina obyvatel nikdy skutečnou aberraci neuvidí.

Rozdíl spočívá v tom, že Mesmeřan obvykle nepochybuje, že existují.

Gazeři, grellové, otyughové, chokeři a další tvorové známí obyvatelům centrální Říše především z učených bestiářů mají v Mesmeronu místní názvy a konkrétní příběhy.

Illithidi a beholdeři jsou téměř legendární i zde.

Lov aberrací představuje specializované povolání. Věnují se mu rangeři, profesionální lovci, některé rytířské družiny a mágové. Části těl ulovených tvorů jsou velmi cenným artiklem pro alchymisty a Konsorcium.

Šlechta a horská práva

Mesmeron je dědičným vévodstvím.

Jeho panovník držel zemi jako léno císařské koruny a patřil mezi významné, nikoliv však nejmocnější zemské pány Říše.

Praktická moc byla vždy poměrně decentralizovaná. Horské údolí může být od sousedního panství odděleno několika dny obtížné cesty, a proto mají místní baroni, rytíři, důlní města a městské rady značnou autonomii.

Šlechtická práva navíc nejsou spojena pouze s povrchem země.

V Mesmeronu může mít právo na horu pod zemí větší cenu než několik vesnic.

Vlastnictví žíly, jeskynního systému, podzemní řeky nebo právo vybírat clo na konkrétní stezce je běžnou součástí lenních sporů.

Říšské právní školy jsou plné případů, kdy vstup do dolu patřil jednomu šlechtici, důlní dílo druhému a samotná rudná žíla podle stoletého privilegia třetímu.

Vévoda Natan

Posledním vévodou Mesmeronu za staré Říše byl Natan, otec dnešního vládce Savase.

Natan byl typickým představitelem staré mesmerské aristokracie: pragmatický, podezřívavý vůči příliš horlivým kněžím a přesvědčený, že nejdůležitější povinností vévody je udržovat otevřené cesty, bezpečné doly a dostatek mužů schopných zavřít to, co z dolů nemělo vyjít.

Nebyl významnou postavou císařského dvora. Do Kavaly cestoval nerad a většinu vlády trávil v Mesmeronu.

Kakofonii přežil.

Když však během prvních let bez magie propukly velké epidemie šméru, Natan osobně objížděl postižené oblasti a pokoušel se zabránit rozkladu vévodství. Během jedné z cest se nakazil.

Jeho smrt na šmér se stala jednou z nejznámějších událostí prvních let po Kakofonii.

Podle mesmerského zvyku bylo jeho tělo spáleno stejně jako tělo kteréhokoliv horníka.

Vévoda Savas

Po Natanově smrti nastoupil jeho syn Savas.

Savas tedy není uzurpátorem ani jedním z mnoha samozvaných králů, kteří se po Kakofonii objevili napříč Nemis. Je legitimním dědicem staré vévodské dynastie.

Záměrně si ponechává titul vévody.

Nikdy se neprohlásil králem.

Formálně tak stále zachovává představu, že Mesmeron je vévodstvím Říše a že nad jeho vládcem může jednou znovu stát císař.

Prakticky je však Savas již deset let suverénním panovníkem.

Jeho skutečná moc končí tam, kam dokáže vyslat vojáky a výběrčí daní. Kontroluje Mesmer, hlavní kotliny, nejvýznamnější doly a většinu důležitých komunikací. V odlehlých oblastech vládnou místní páni téměř samostatně.

Savasovou hlavní otázkou proto není expanze.

Je jí ústup.

Každý rok musí rozhodovat, kterou cestu ještě chránit, který důl znovu otevřít, které údolí bránit a kterou komunitu už vévodství nemá sílu udržet.

Vojenství

Mesmerské vojsko je přizpůsobeno horské krajině.

Těžká jízda zde existuje, ale není dominantní. Mnohem větší význam mají lehká pěchota, kušníci, kopiníci a horské oddíly, které jsou schopné bojovat na úzkých cestách a v podzemních prostorech.

Místní rytíři jsou zvyklí sesednout z koně a vést družinu pěšky.

Hrady nekontrolují pouze krajinu. Často střeží vstupy do údolí, průsmyky, doly a jeskynní systémy.

Specifickou součástí zemské obrany jsou družiny specializované na lov Otrokářů a jiných aberrací.

V Mesmeronu může být zkušený lovec s kuší pro obranu panství cennější než další dvorní rytíř.

Konsorcium

Mesmeron byl před Kakofonií oblíbenou destinací novopečených mistrů Konsorcia.

Aberaty nabízely téměř neomezené množství podivných minerálů, ruin, neznámých organismů a dalších výzkumných témat. Po horách proto stály desítky menších věží mágů nejrůznějších lóží.

Země se zároveň stala sídlem Censorské lóže.

Censoři se zabývali především kontrolou a evidencí nebezpečných magických předmětů a expedicemi do míst, odkud takové artefakty přicházely. Mesmeron byl pro jejich práci přirozeným místem.

Sídlem lóže byly Sedm komor, pevnostní komplex vybudovaný ve starém důlním systému nedaleko Mesmeru.

Nebezpečné předměty zde nebyly soustředěny do jediné pokladnice, ale rozdělovány mezi několik vzájemně oddělených depozitářů.

Mesmeřané o Censorech říkávali:

„Co neumějí pochopit, to zamknou. Co neumějí zamknout, to odnesou jinam.“

Mesmer

Mesmer je hlavním městem vévodství.

Leží v široké horské kotlině na soutoku několika řek a představuje politické, obchodní a řemeslné centrum země.

Významná část města stojí na povrchu, ale nejstarší čtvrti, dílny, sklady a chodby pokračují hluboko do okolních skal. Některé ulice končí branou vedoucí přímo do hory a domy mohou mít několik pater nad zemí a další pod ní.

Město je charakteristické kamennými fasádami, geometrickými ornamenty, můstky a schodišti spojujícími různé výškové úrovně.

Zde stojí vévodský palác a sídlí nejvýznamnější hornické a obchodní cechy.

Sedm komor

Nedaleko Mesmeru leží někdejší hlavní sídlo Censorské lóže.

Komplex vznikl přestavbou starého důlního systému. Na povrchu se nachází opevněné nádvoří a správní budovy, pod nimi několik úrovní archivů, laboratoří a depozitářů.

Pouze malá část byla přístupná běžným návštěvníkům.

O hlubších komorách kolovaly pověsti už před Kakofonií.

Tvrdilo se například, že nejnižší depozitář obsahuje předmět, který se nesmí nikdy dostat na povrch.

Jiná pověst tvrdila, že sedmá komora vůbec neexistuje.

Censoři nepotvrzovali ani jednu.

Kruhové údolí

Jedna z nejúrodnějších částí země.

Rozsáhlá horská kotlina je téměř dokonale uzavřena okolními hřebeny a přístupná několika úzkými průsmyky.

Leží zde množství zemědělských vesnic, sadů a menších měst a oblast dodává potraviny několika hornickým centrům.

Na svazích stojí množství starých kamenných kruhů.

Církev je tradičně označovala za pozůstatky pohanských kultů.

Místní tvrdí, že jde o mezníky.

Jeskyně Tří návratů

Rozsáhlý jeskynní systém proslulý tím, že některé jeho chodby vytvářejí téměř dokonalé smyčky.

Místní pověst tvrdí, že člověk, který třikrát projde správnou cestou a vždy se vrátí na stejné místo, spatří „to, co stojí za vlastním začátkem“.

Do jeskyní se vydávají poutníci, dobrodruzi i mágové.

Většina nenajde nic.

To není totéž jako tvrdit, že tam nic není.

Údolí spálených domů

Řídce osídlená oblast známá mimořádně častými epidemiemi šméru.

Mezi dnešními vesnicemi lze spatřit množství černých kamenných základů domů, které jejich obyvatelé v minulosti úmyslně vypálili po propuknutí nákazy.

Místní uplatňují extrémně přísné karanténní zvyky.

Cizinci je považují za paranoidní.

Místní odpovídají:

„Proto jsme ještě tady.“

Mesmeron a Říše

Mesmeron patří mezi staré země Říše, ale nikdy nebyl součástí jejího kulturního jádra.

Místní přijali říšské právo, lenní systém i instituce, zachovali si však mnoho starších tradic.

Vztah ke Kavale byl převážně pragmatický. Říše poskytovala bezpečný obchodní prostor, vojska, společné právo a – mimořádně důležitě – Církev schopnou léčit šmér.

Mesmeron na oplátku poskytoval nerostné bohatství, specializované vojáky a přístup k Aberatám.

Mnohem komplikovanější byl vztah s Církví.

Mesmeřané se obvykle nepovažovali za méně věřící než ostatní obyvatelé Říše.

Církev si tím nikdy nebyla zcela jistá.

---

Mesmeron po Kakofonii

Kakofonie zasáhla Mesmeron tvrději než mnoho jiných stabilních zemí bývalé Říše.

Politická struktura přežila. Vévodská dynastie zůstala a místní šlechtici byli zvyklí na vysokou míru samostatnosti.

Zhroutil se však systém, který po staletí držel pod kontrolou nemoci a věci skryté pod zemí.

Populační propad

Před Kakofonií žilo v Mesmeronu kolem 2,5–3 milionů lidí.

Po deseti letech se počet obyvatel odhaduje pouze na 1,8 milionu.

Pokles o přibližně třetinu patří mezi nejhorší ztráty stabilních států západního Nemis.

Největší část mrtvých nemají na svědomí války.

Zabil je šmér, další epidemie, hlad a postupné opouštění nebezpečných oblastí.

Některá horská údolí ztratila polovinu populace. Některé menší důlní oblasti zanikly úplně.

Obyvatelstvo se navíc stáhlo do bezpečnějších oblastí. Mesmer a několik velkých kotlin proto mohou působit přeplněně, přestože celá země dramaticky vymřela.

Návrat šméru

Před Kakofonií vytvářela Církev v Mesmeronu rozsáhlou síť míst, kde bylo možné nemocné léčit magií Sluncí.

Když tato možnost během Kakofonie zmizela, přišla katastrofa.

Během několika měsíců se šmér rozšířil v rozsahu, jaký země po generace nepoznala.

Celé obce vstoupily do karantény.

Domy byly páleny.

Cesty blokovány.

Některé horské komunity odmítaly po několik let vpouštět kohokoliv cizího.

Mesmeřané měli jednu významnou výhodu: nikdy úplně nezapomněli staré nemagické metody boje proti nákaze. Tvrdé karantény, okamžité spalování infikovaného materiálu a dobrá znalost příznaků zemi pravděpodobně zachránily před úplným populačním kolapsem.

Právě během první velké epidemie zemřel vévoda Natan.

Jeho syn Savas přebíral vládu nad zemí, jejíž obyvatelé umírali po desetitisících.

To výrazně formovalo jeho vládu.

Otevřené hlubiny

Před Kakofonií byly některé doly, jeskynní brány a průchody chráněny magickými pečetěmi.

Některé měly zabránit vstupu lidí.

Jiné měly zabránit odchodu toho, co bylo za nimi.

Po výpadku magie začali horníci nacházet otevřené chodby, které byly po celé generace uzavřeny.

Některé doly byly opuštěny téměř okamžitě.

Vzrostl také počet hlášených setkání s Otrokáři a dalšími aberracemi.

Není jasné, zda aberrací skutečně přibylo, nebo pouze přestaly fungovat prostředky, které je držely mimo lidská sídla.

Mesmeřané tento rozdíl považují za akademický.

Západní stín Digorlina

Stejně jako ostatní západní země Nemis je Mesmeron výrazněji vystaven působení Digorlina.

Zde se jeho vliv obtížně odděluje od přirozených podivností Aberat.

V některých hlubinných dolech začaly růst dosud neznámé minerální struktury. Vyskytuje se více deformovaných zvířat, podzemních organismů a nemocí. Některé oblasti byly opuštěny, protože se v nich začaly opakovaně objevovat patologické změny obyvatel.

Současně se znovu probouzejí staré kulty.

Po generace bylo snadné označit podivné tradice předků za pověru, když kněz dokázal modlitbou vyléčit nemoc.

Po Kakofonii kněz často nedokáže nic.

Starý oltář v jeskyni tam však stále stojí.

Sedm otevřených komor

Kakofonie byla katastrofou také pro Censorskou lóži.

Magické ochrany Sedmi komor přestaly fungovat a některé uložené předměty začaly reagovat způsobem, který jejich strážci neznali.

Část komplexu byla zničena.

Některé artefakty byly ukradeny.

O dalších se jednoduše neví, kde jsou.

Přeživší Censoři zabezpečili části komplexu obyčejnými zdmi, železnými dveřmi a ozbrojenými strážemi. Konsorcium však již nemá sílu ani autoritu, kterou mělo před Kakofonií.

Po Mesmeronu dnes kolují artefakty pocházející z bývalých censorských depozitářů.

Většina předmětů nabízených pod tímto označením je padělek.

To není příliš uklidňující.

Lov mágů

Před Kakofonií stály po Mesmeronu desítky věží mladých mistrů Konsorcia.

Když mágové ztratili svou moc a z kartouzů uprchli sorcereři, některé z těchto věží se staly cílem pomsty.

Mnoho mágů bylo zabito.

Některé věže byly vypáleny.

Jiné vypleněny nebo převzaty místními šlechtici.

Přeživší mágové dnes často pracují jako alchymisté, učenci, lékaři, archiváři nebo znalci aberrací.

Ztratili kouzla.

Neztratili vzdělání.

Savasův Mesmeron

Savas zdědil stát v okamžiku jeho největší krize.

Jeho vláda proto není spojena s velkými stavbami ani výboji. Charakterizuje ji především udržování toho, co ještě lze udržet.

Znovu otevírá cesty.

Posílá vojáky do ohrožených údolí.

Financuje nemagické špitály.

Nařizuje spalování nakažených obydlí i proti vůli místních pánů.

Rozhoduje, které doly budou uzavřeny navždy.

V některých oblastech je nenáviděn právě proto, že jeho příkazy bývají kruté.

Jinde ho lidé respektují, protože Mesmeron deset let po Kakofonii stále existuje.

Politicky není odpůrcem obnovení Říše, ale ani jeho nadšeným hlasatelem.

Mesmeřané už jednou platili císaři daně za ochranu, cesty, obchod a kněze schopné držet šmér pod kontrolou.

Pokud má přijít nový císař, Savas bude chtít vědět, co přesně přinese Mesmeronu.

Teprve potom bude ochoten pokleknout.

Mesmeron deset let poté

Mesmeron přežil.

Doly stále produkují železo a stříbro.

Karavany stále projíždějí horskými stezkami.

Vévoda Savas stále vydává zákony z Mesmeru.

Ale mapa bezpečného Mesmeronu se zmenšila.

Některé doly jsou zazděné.

Některá údolí jsou prázdná.

Jinde stále stojí karanténní brány.

Na tržištích lze koupit věci, které před deseti lety ležely pod zámkem Konsorcia.

A na dveřích domů se znovu objevují staré spirály, které ještě rodiče dnešních dětí považovali za bezvýznamnou pověru.

Když dnes někdo v noci zaklepe na dveře horského domu, Mesmeřan se nejprve podívá, zda má návštěvník oči.

Teprve potom se zeptá na jméno.

Mesmeřan jako postava

Mesmerská postava může pocházet z horské šlechty, důlního města, izolované osady nebo některého z velkých údolí.

Může být rytířem zvyklým bojovat pěšky, lovcem Otrokářů, kušníkem, horníkem, obchodníkem s aberantními surovinami, alchymistou, přeživším šméru, bývalým služebníkem mága nebo člověkem z rodiny, jejíž tradice jsou o něco starší, než by Církev považovala za vhodné.

Jeho původ může okamžitě prozradit symetrické jméno.

Při tvorbě Mesmeřana stojí za to odpovědět na čtyři otázky:

Co znamená jeho jméno a kdo mu je dal?

Co si skutečně myslí o Církvi dvou Sluncí?

Viděl někdy aberraci na vlastní oči?

A co znamená geometrický znak, který nosí na těle, šperku nebo zbrani?

V Mesmeronu totiž bývá rozdíl mezi pověrou a zkušeností často pouze v tom, jak hluboko do hor člověk zašel.

Selhání Censorské lóže

Mesmeron patřil k zemím, kde se magická infrastruktura vrcholné Říše stala součástí každodenního fungování státu. Zvláštní význam měla Censorská lóže, jejíž depozitáře uchovávaly nebezpečné artefakty, zakázané magické předměty a objekty, které nebylo bezpečné zničit ani ponechat bez dozoru. Jejich ochrana nestála jen na zdech a strážích. Celé komplexy byly tvořeny vrstvami wardů, zámků, iluzí a permanentních enchantmentů.

Kakofonie nezpůsobila jediný velký výbuch. Byla horší. Ochrany začaly selhávat jedna po druhé. Některé předměty se staly inertními, jiné se naopak probudily ve chvíli, kdy zmizely systémy, které je po staletí držely v klidu. Část depozitářů byla opuštěna a zazděna, jiné se proměnily v izolované nebezpečné zóny. Některé ztracené předměty se během následujícího desetiletí objevily na černém trhu daleko za hranicemi Mesmeronu. Rozpad Censorské lóže tak není jen institucionální ztrátou, ale stále pokračujícím bezpečnostním problémem.